Proč nejsme šťastní a proč se cítíme sami? 

Čím to je, že se tolik lidí cítí ztraceně nebo osamoceně? Proč je tak málo z nás opravdu šťastných a naplněných? Jak jsme se ztratili v tomto materialistickém zmateném světě, který je opakem našeho domova, absolutní reality? 

Co je absolutní realita?

K uchopení multidimenzionální absolutní reality, ze které pocházíme, použiji metaforu oceánu. Oceán reprezentuje nekonečný proud světla, který pochází ze slunce a je základem pro vyvíjení a rozvíjení stvoření. Tato energie má mnoho jiných názvů, například uvědomění či láska. Je to božská kreativní energie neboli čisté vědomí. Všechno je vědomím vyjadřujícím se ve tvaru, barvě, vůni či zvuku. 

Vlastností vědomí je nekonečné posílání a přijímání informace. A to je to, co všechna stvoření v harmonii, klidu a jednotě neustále dělají – posílají a přijímají. Tento bez ustání proudící duch je také nosnou látkou pro všechny hmotné formy – nekonečno kosmů a vesmírů. Jevy a aspekty vědomí v tomto poli jsou slunce, planety, formy života, přírodní říše a božská duchovní stvoření, která někteří nazývají anděly a kterými jsme všichni kdysi dávno byli. 

Když Kristus řekl, že boží království je v nás, ukazoval na esenci toho, že všechno je ve všem. Všechno stvoření je v nás. K zobrazení duchovních stvoření rád používám metaforu vodního víru. Dalo by se říct, že každý z nás je jako vír lásky. Jsme v nesobeckém, nelimitovaném a bezpodmínečném proudu lásky. A láska je neustále se rozšiřujícím fenoménem.

A jak to víme? Protože můžeme cítit tuto rozšiřující se kvalitu lásky jako radost, blaho nebo extázi. To je naše přirozené bytí.

Proč nejsme šťastní?

Proč tedy nyní nejsme v našem blaženém stavu? Duchovní svět nás učí, že v brzké fázi stvoření se stala chyba a některé duše chtěly jednat proti lásce, nechtěly sloužit ostatním, ale pouze sobě samým, a chtěly si vytvořit vlastní království. Tento moment se nazývá pádem.

Všichni máme svobodnou vůli, tudíž to bylo možné. Byl to začátek egoismu a sebestřednosti. Toto zapříčinilo, že se vysoká božská vibrace lásky zpomalila a éter byl transformován směrem dolů. Jinými slovy, došlo ke zpomalení vibrace lásky a tím se vytvořil opačný, stahující směr „víru“, který všichni známe a můžeme ho prožívat jako bolest, zármutek, utrpení a podobně.

A čím sobečtější tato stvoření byla, tím více se vír stáhnul dolů, až zkrystalizoval do toho, čemu dnes říkáme hmota. Hmota jsou jen myšlenkové formy a její esencí není nic jiného než energie. Marx Planck řekl: „Neexistuje žádná hmota jako taková.“ Každopádně s našimi pěti smysly se tomuto těžce věří. 

Z otevřené darující a milující ruky, která vždy přináší radost a svobodu, se tedy stala úzce držící zavřená ruka, která je opakem svobody a vytváří naprostou degeneraci těchto kdysi zářících bytostí.

Proč se cítíme osamělí?

Dokážete teď vidět rozdíl mezi naším opravdovým domovem, čistým nebem, a naší současnou nesnází?

V absolutní realitě je vše propojeno a vše se sebou komunikuje. Všechno je v naprosté jednotě. Zatímco odloučená stvoření vstoupila do dočasné relativní reality, do oblasti příčiny a následku, kontrastu, stínů, času a prostoru.

To vysvětluje, proč prožíváme tolik oddělení a izolace, které jsou příčinou tak velkého osamění v tomto světě. Není divu, že tolik z nás prožívá tento materiální vesmír jako bolestivý, tvrdý, bezmocný, nebo dokonce nesmyslný. Cítíme se ztracení.

Návrat zpátky domů

Všechna duchovní učení nám víceméně vypráví ten stejný příběh. Abychom byli šťastní, musíme zrušit tuto chybu, kterou jsme sami zapříčinili. Tedy zrušit naši karmu, abychom se mohli vrátit zpět domů, do reality absolutní lásky, radosti, blaha a extáze.

Tento návrat domů je cesta, kdy nám vysokovibrační energie v nás pomáhá přerušit naši karmu, abychom opět mohli být svobodní a dostali se zpět do vyšší vibrace a stali se tak znovu šťastnými světelnými stvořeními. 

Jak docílit přerušení karmy? Jak se duchovně posunout dál? Rád vám pomohu zorientovat se a nalézt sebe sama prostřednictvím mých kurzů.