Kdo je Martin Ospalík
Velmistr Reiki, učitel meditace a léčení s energiemi
Duchovně otevřený a napojený jsem už od dětství. Ještě před nástupem do školky jsem si povídal s bohem. Zejména, když jsem si něco přál, nebo se něčeho obával. Tehdy jsem tedy vůbec netušil, kdo je to Bůh, Vesmír, apod.. Jen jsem nějak přirozeně dětsky věděl, že je zde něco víc, než vidíme, něco nad námi. A to vše přestože moje rodina a okolí nebyli duchovně založení.
Dost možná už v té době ve mně vzniklo a přetrvává přesvědčení, že to pravé duchovno je jednoduché. A čisté. Proto funguje.
Proto Vám nepředložím komplikované postupy, ve kterých se ztratíte. Raději Vás naučím základní principy, které si už navždy zapamatujete a podle kterých si sami zvládnete vyřešit cokoli, co budete potřebovat.
Mé mládí je mým benefitem
Pro mě jako jedno z indigových dětí z první vlny byla komunikace s bohem vcelku přirozenou věcí. Přestože v té době to až tak běžné nebylo. Svou otevřenost duchovním věcem, změnám a ochotu přijímat nové vjemy a směry jsem si zachoval dodnes. To je totiž velká výhoda mládí. Však se podívejte na dnešní generaci. Dnes jsou děti násobně vnímavější a spirituálnější než jsme bývali my narození počátkem 90 let.
Dnešním dětem jde duchovno podobně jako technologie. Mladší generace jsou v tomto zkrátka vždy dál a jde jim to tak nějak samo a jsou schopni intuitivně hlouběji porozumět. Proto své mládí vnímám jako velký benefit, ze kterého můžete čerpat.
Vážné úrazy a zpráva Vesmíru
V průběhu dospívání u mě došlo z větší části k tomu, k čemu docházelo a dochází u naprosté většiny dětí. Vlivem výchovy a nastavení společnosti jsem se postupně odpojoval. Nikdy však ne zcela.
Jako dítě předškolního a školního věku jsem měl 2 vážné úrazy. Z prvního jsem si odnesl jizvu u levého oka (ano, rána řídítkem při pádu z kola v poštěrkovnané zatáčce šla naprosto těsně vedle oka.) A ve druhém případě jsem prodělal silný otřes mozku při zimním sportu. Od té doby jsem trpíval silnými a pravidelnými dlouho trvajícími migrénami. V obou případech se mi Vesmír připomenul.
„Při obou těchto úrazech, ve zlomcích vteřiny předtím než se staly, jsem vnímal nekonečnost okamžiku, věčnost. Vnímal jsem tak silnou energii ve mně a všude kolem mě, že jsem si říkal, že by se dala řezat jen pilou.
Vnímal jsem, že to ještě není můj konec.”
Něco mi říkalo, že zde mám ještě nějaký další účel, že to ještě není ode mě vše, že mám zde na světě ještě něco udělat a vytvořit, někomu pomoci... S odstupem času vnímám své dva úrazy jako drobná popostrčení od Vesmíru, abych nesešel z cesty, abych kurz svého kormidla přenastavil.
Nejsme na život sami
Tehdy, v dětském věku, pro mě bylo důležité vidět, že lidé kolem mě mají rádi, že se rodiče nehádali kvůli mě, že mě měli rádi, že si udělají čas, že za mnou přijedou do nemocnice… Dokonce mi napsali do nemocnice krásné vzkazy spolužáci a dokonce i ti, od kterých bych to vůbec nečekal. Jistě to pro mě byla již tehdy zkušenost, která mě nějak posunula, ovlivnila a měla mi připomenout, že zde nejsme sami, že Vesmír je s námi a že je třeba každého dne žít s vděčností za to, že jsem tady.
Každého dne je třeba žít s vděčností za to, že jsme tady.
Rozvod rodičů a první setkání s Reiki
Moji rodiče měli vše jen ne idilický vztah. Neuměli spolu moc dobře žít, ani komunikovat. Máma měla dominantní matku (tuto roli následně přebrala i do své rodiny), táta byl z dětského domova (takže úplně mu nikdo neukázal, jak být dobrý partner či rodič). Rozvedli se, a přestože dnes jim více rozumím, tehdy mě rozvod rodičů zasáhl. Táta si postupně vytvořil jinde novou rodinu a já zůstal s mámou.
Mámě se v té době vytvořil prostor pro její osobní růst, uvědomování si a možná poprvé si blíže vpustila do života duchovno. Díky tomu jsem se setkal s Reiki - kdy k nám přišla mámina kamarádka. Řešila se různá témata, já rád mlčky seděl a poslouchal.
Jednou přišla řeč na Reiki. Co to je? Zpozorněl jsem. Mámina kamarádka mi tehdy řekla, že mi to ukáže a ať vložím mou dlaň mezi její dvě dlaně.
„Tehdy vůbec poprvé jsem cítil energii tak krásnou, čistou, pulzující, laskavou, teplou, příjemně vibrující až do morku kostí.”
Cítil jsem magnetismus, odporovou sílu, která mezi našimi dlaněmi vznikla, energii, teplo, brnění. Věděl jsem hned, že chci poznat víc, že chci ve svém životě tuto krásnou čirou povzbuzující léčivou energii mít. Věděl jsem, že ji mám mít, že mám umět se s ní sám spojit. Věděl jsem, že chci poznat tuto sílu a že je to pro můj další život velice důležitý předpoklad. Nevěděl jsem hned k čemu, to se mi ale záhy ukázalo.
Reiki mi změnilo život
V roce 2010 jsem si udělal první kurz Reiki a hned při prvním kurzu jsem věděl, že toto je má cesta. Věděl jsem, stejně jako tehdy při mých dvou úrazech, kdy mi Vesmír řekl, že se nemusím bát, že to ještě není mpj konec, tak stejně jsem věděl, že mi Reiki pomůže zvládnout vše, co mě čeká.
Díky Reiki jsem mohl lépe žít, lépe zvládnout rozchod a následný rozvod mých rodičů. Snadněji jsem přijal ztrátu příbuzných a blízkých. Veškeré zkoušky, které mě v životě postupně potkaly, jsem díky Reiki uměl zvládnout. Mohl jsem více vědomě nahlizet na to, co se mi děje od vztahů až po propojenost všeho se vším.
Vzdělávání se a učení druhých
Od roku 2010 učím Reiki, meditaci a další směry duchovního růstu a léčení s energiemi. Ještě předtím jsem se věnoval léčitelství. Postupně jsem se propracoval k 22 stupňům Velmistra Reiki a dalším zajímavým energetickým systémům. Za své poslání beru pomoc všem, kdo na sobě chtějí pracovat a změnit své staré myšlení.
Od chvíle, kdy jsem začal energie učit, jsem potkal mnoho duchovně založených lidí, které jsem měl tu čest učit Reiki a další krásné energie. S každým se snažím zůstat dle vzájemných možností v kontaktu.
S odstupem času praktikování Reiki, Shambally a pokročilejších energií zřetelně vidím pozitivní změny, zkvalitnění života a celkový duchovní posun nejen sám na sobě, ale zejména u mých žáků.
Svými malými zázraky mi činíte radost, děkuji, že je se mnou sdílíte.
Manželství, rodina a vědomý život
S manželkou se snažíme žít jinak, lépe a vědoměji, než nás učili rodiče, školy a společnost, ve které žijeme. Kromě duchovna se zajímáme o životní prostředí a udržitelnost. Naše malá dcera je nám radostí a již nyní velkou učitelkou. Nedílnou součástí rodiny je i naše malá psí kamarádka, která si nás našla přes půl republiky z útulku a za kterou jsme se rozjeli a adoptovali jsme ji.
Já rád hraju na tibetské mísy, sbírám léčivé kameny, minerály a chodím do lesa. Manželka se věnuje intuitivní tvorbě mandal, omalovánek mandal a výrobě energetických náramků na míru z přírodních minerálů.
Mám štěstí, že se v životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje. Svou práci, i když je místy náročná, miluji a zasvětil jsem jí celý svůj kariérní život. Svou profesi vnímám jako poslání, radost a především zodpovědnost. Za toto i všechny ostatní milosti jsem Vesmíru vděčný. A jak jsem se kdysi na Reiki naučil a postupně se k tomu propracoval:
„Nečiním si starosti, snažím se moc nerozčilovat, jsem vděčný za každý den zde na Zemi se svou rodinou, práci a poslání, které jsem si zvolil, dělám čestně, vědomě a kdo mě požádá, tomu se vynasnažím pomoci či poradit.”
